Jak hrál Morphy koncovky

L. Chariton - Šachmaty Riga 2/1975

Zvykli jsme si všechno rozdělovat do škatulek.. Když mluvíme o šachistech, s lehkostí používáme slova „kombinační“, „poziční“ a dokonce „univerzální“, i když k tomu poslednímu přistupujeme s nedůvěrou. Je tato nedůvěra oprávněná? Zdá se, že problém spočívá v tom, že lidská paměť a lidské poznání žije asociacemi a když přijde řeč o tom, nebo onom velkém šachistovi, v první řadě se vybaví partie, v nichž se nejvýrazněji projevila jejich umělecká individualita. Když myslíš na Rubinsteina, tak si především vzpomeneš na jeho virtuózní věžové koncovky; železnou logiku a nejjemnější strategii M. Botvinnika věčně připomíná jeho partie s Aljechinem a Capablancou na turnaji AVRO; M. Tal – to je symbol nezkrotné šachové odvahy a fantazie, což dokládá například jeho skvělá partie proti O. Pannovi na mezipásmovém turnaji v roce 1958!

Jméno Paul Morphy vyvolává vzrušení v duši každého šachisty i v dnešní době; jím vytvořené kombinace udivují svou šachovou krásou. „Génius kombinace“, „čaroděj“, „legendární“ – takovými přívlastky oceňovali Morphyho jeho současníci, takovým zůstane žít pro nás a po všechny dny. Ale již Steinitz poznamenal, že Morphy položil základy poziční (!) hry, když dokázal svými výtečnými kombinacemi význam vývinu, centra atd. A Lasker, když objasňoval Morphyho úspěchy „vědeckým uplatněním logických principů“, jej nazval „racionálním hráčem“. Takovým způsobem, zejména „univerzálnost“ (nebojme se tohoto moderního termínu!) dala Morphymu „pas ke břehům věčnosti“.

pdf, partie k přehrání